Česká ekonomika zázračně roste a máme se čím dál lépe. Opomeneme fakt, že se plíživě blíží mírná recese. Právě teď je nejlepší čas šetřit na horší časy, střádat a také žít zároveň. To ale nemůžete udělat, pokud nevíte, jak na to. Ekonomické chování subjektů pro spravedlivý a rovný trh musí být především co nejlogičtější, pouze potom lze dobře předvídat, a především prognostikovat až do aleluja. Co je však hitem nejpočetnější části obyvatelstva každého státu – iracionální utrácení za všechno, co k životu nepotřebujeme.

Stát je tak trochu v rozpacích, na jednu stranu mu plynou daně z každé libůstky, co si člověk pořídí, na druhou stranu zdravá ekonomie, flexibilní trh a národ ekonomicky vzdělaných lidí, kteří přivedou do státní kasy více peněz než nevzdělaná masa, je přece jen lákavější. Vzdělanější člověk je méně náchylný na reklamu a na bezbřehé utrácení, umí přemýšlet nad investicemi a dokáže vydělávat více než v jedné práci, což je bezpochyby dobrým předpokladem pro každého úspěšného člověka. Předně ale, a to by mělo zajímat nás všechny, je člověk vzdělaný méně manipulovatelný – daň z příjmu pro něj není tajemné slovo plné neznámých formulí a slovo úrok není něco, o co se nemusí starat. Až příliš často vidíme, že byť se stát snaží motivovat lidi k úsporám a k trochu zodpovědnosti, neustále se propadáme jako společnost do čím dál většího dluhu a volíme politiky, kteří nás v tom ještě podporují.

Nikdo nemá rád utahování opasků

Zvykli jsme si, že máme všechno hned, bez cavyků a na dluh. Málokdo si kupuje něco, na co sám našetřil a nezadlužuje se. To chce velký um v dnešní době plné reklamních sdělení a výhodných nabídek a půjček. A od toho se také odvíjí náš celistvý přístup. Chceme vše teď a jsme ochotni se upsat ďáblu jenom proto, abychom to měli rychleji než soused, byť se jedná o sebezbytečnější hloupost. Ekonomika se prohýbá pod tíhou veřejného i soukromého dluhu, ale lidé jakoby ani nic netušili – ba oni i tušit nemohou, protože ta valná většina si neumí ani spočítat úroky u splátek.